Letošní pastva na Štítarském kopci

Jaci zahajují pastvu na Štítarském kopci Před deseti lety jsme hrdě prováděli botanika Záboje Hrázského po jižním svahu Štítarského kopce a chtěli vědět, co říká tamnímu cennému rostlinnému společenstvu. Očekávali jsme nadšenou chválu. Záboj chvíli marně hledal slova, načež prohlásil: „Ještě nikdy jsem neviděl takhle spasenej kopec...“.

Myslím, že letošní léto díky suchému a horkému počasí jsme tehdejší výpas ještě trumfli. Jižní svah tedy spíš uschnul nastojato a kozy pak chroupaly trávu místo sušenek, ale horní část kopce vyholili jaci a ovce dočista do čista, a protože nic nepřirůstalo, uprostřed léta kopec na čas úplně osiřel. Zvířata jsme přesunuli na zelenější pastviny a na Štítarák se vrátila až s přicházejícím podzimem poté, co několikrát nesměle zapršelo a všechno se zase začalo zelenat.

 

Žádný strach – výpas jednou za čas „na drn“ není nijak likvidační, naopak kopci prospěje.

 

Vzorné kozy - komunikativní část stádaNesmíme zapomenout pochválit kozy a ovce, protože letos se celou sezónu chovaly naprosto vzorně. Možná byly těmi vedry už trochu zmožené, ale veškerá manipulace, přehánění, nakládání apod probíhalo úplně skvěle, klidně, bez rebélií, žasli jsme, jak se holky skromně popásají na sluncem vysušených pláních, vůbec si nestěžují a spokojeně si vegetí. Nebýt holandských koní, kteří často opouštějí ohrady a při svých toulkách ničí ty naše, bylo to idylické léto.

 

Spotřeba vody byla v letních měsících skutečně extrémní. Koně si mohli kopyta ušoupat, jaci, ovce a kozy vypili denně jen na Štítarském kopci 600 litrů vody, tj tři cisterny, tj 30 ujetých kilometrů každý den. Bylo to vyčerpávající, ale všichni jsme to ve zdraví přežili.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 14. 10. 2015 | 332 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS