Velikonoční brigáda na Pleši

Kyslík v akciNa Kvítkovo přání jsme domluvili vyřezávání náletových dřevin v přírodní památce Veský mlýn, Kvítek se zaradoval – Velikonoce na Pleši, to bude vynikající. A začal verbovat kamarády. Seznam brigádníků rostl a rostl. Měli jsme zamluvený jeden domeček pro přespávání nejmenších dětí, ostatní se chystali stanovat opodál. Vždyť bylo jaro v plném proudu...

 

Asi týden před akcí se počasí prudce změnilo. Pršelo, ba přímo lilo. Zima, no prostě psa by nevyhnal. Část brigádníků skolila chřipka, část dostala rozum při sledování předpovědi počasí. Na seznamu přesto zůstala spousta malých dětiček, které se neohroženě (co jiného jim taky zbývalo) se svými rodiči chystaly na brigádu. Do toho email od Lucky, která měla s Kyslíkem také dorazit, že zimní táboření už nedává, že je na to už stará a že to vzdávají. Pokusili jsme se zajistit ještě druhý domeček, ale bylo obsazeno. A začal padat sníh....

Lucka nestíhala uklízet Nakonec se nás sešlo, navzdory sněhu, dost – celkem 16 kousků. Kvítek s Martinou přivezli sedm kamarádů a pět dětí (teda asi pět, pořád se to někde hemžilo, horší než stádo ovcí), Lucka taky zaťala zuby a Kyslíka není ke kácení nutné nikdy dlouho přemlouvat. Kvítek prohlásil, že se všichni vejdou do jednoho domečku, takže Lucka hned pookřála, že nemusí mrznout jako drozd.

 

A malí makáči :-)Někteří nezkušení brigádníci se podivovali, že máme na nohou gumovky. Vždyť mrzne a sněží, ne? Kvítek ale zavelel – holínky s sebou. Když jsme došli k hranici památky, mnozí pochopili, že kácení v bažinách rovná se skutečně kácení v bažinách. Moudřejší se přezuli hned na okraji. Několik optimistů hopkalo přes silně podmáčené části s holínkami v jedné a dítětem v druhé ruce, na nohou promáčené zablácené pohorky.

 

Poté, co jsme konečně dorazili na místo, následovala rychlá obhlídka a rozdělení úkolů. Zavrčely pily, dřevorubci se pustili do kácení, ostatní odnášeli pořezaný materiál. Ohrádka podél hraniceNěkteří šli uklidit seno a senáž do cípu památky, na které tam lákal německý zemědělec českou zvěř (aby mu nechodila na pozemky). Protože to nebylo poprvé, postavili jsme na hranici památky nízkou ohrádku, abychom odradili pana zemědělce od vjezdu na území.

 

MakáčiA kácelo se a kácelo. Až se přiblížil večer a z bažin nás vytáhla večeře objednaná v hospodě na Pleši (po zkušenostech z podzimu, kdy jsme se těšili na svíčkovou a ta na nás nakonec nezbyla, jsme si jídlo předobjednali už ráno) – každý se těšil na to své. Jídlo bylo vynikající jako vždy.

 

Druhý den se pokračovalo v řezání a úklidu, vytrhávali se náletové semenáčky po celém území památky. Večer jsme se zase všichni sešli v hospodě, nacpali se místními specialitami a poslouchali vyprávění Pohádkového dědka. Prostě pravá plešská pohoda – kdo nezažil, neocení.

 

Kvítku a všichni ostatní – díky za pomoc!


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 19. 08. 2015 | 429 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS