Vzhůru na Pařezovský kopec

Ovečky na Pařezovském kopci V květnu naskákaly vybrané ovečky do nového ovcobusu/kozabusu/jakobusu (název se mění podle aktuálního obsahu vozidla) a jako dámy si odjely na Pařezovský kopec. Tam si pochutnávaly na spoustě šťavnaté trávy a ze všeho nejraději mlsaly květy zvonků broskvolistých. Zvonkům to ale zřejmě nijak nevadí, každý rok jich kvete víc a víc.

 

V druhé půlce června už to nebyla taková idylka. Díky horkému počasí tráva usychala, porost žloutnul, ovce pily jako duhy, vana věčně prázdná, skoro jsme nestíhali vozit vodu.

Počítali jsme dny, kdy už bude dopaseno a budeme moci ovce odvézt někam, kde není napájení taková dřina. Vodu vozíme v padesátilitrových sudech z Libosvár, tj jedna cesta s vodou na otočku rovná se 50 km. Je jasné, že tohle už s koňmi není reálné ( i když jsme to vyzkoušeli a dá se, ale stojí to hrozně času), takže vodu vozíme zcela neekologicky autem.

 

Jako obvykle jsme kopec přepásali postupně, každý týden posouvali ohradníkové sítě a přeháněli stádo na další díl. Jednou se zapojily i pařezovské děti a za velké radosti hlídaly stádo, než jsme přesunuli ohradu. Paní Muhlbauerová opět pomáhala s kontrolou ohrad a zvířat.

 

Na Pařezovském kopci jsme zase viděli dudka chocholatého.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 15. 10. 2015 | 376 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS