Loňské Skunče se asi moooc zalíbilo jačici Kuliočce, protože si letos pořídila také takové strakaté mimino, jen hlavu má prcek, také býček, černou. Je to borec, od prvního dne se tváří jako velký jak a vůbec ničeho se nebojí.

 

Jačici Máně se pro změnu narodila čistě bílá jačí holčička. Z milé Máni se na pár dní stala pěkná fůrie, prý žádné sahání na nový přírůstek nebude. Telátko by proti kamarádění se s lidmi vůbec nebylo, ale matka je neoblomná.

V neděli 1. června se na Pařezovském kopci sešlo přes padesát dospělých a tlupa dětí, dorazili domorodci i přespolní. Botanik Jirka Sladký z AOPK ČR představoval ukazoval rostlinstvo Pařezovského kopce - přesněji řečeno, co na plochách po pastvě ovcí zbylo. Jako typický botanik se zastavil u každé nepatrné rostlinky a zaníceně o ní hovořil.

 

Entomolog Zbyněk Kejval z Muzea Chodska pilně lovil, sbíral a ukazoval charakteristické zástupce hmyzu.

Ohradu v Mělnickém jsme stavěli 46 minut (obsekání, roznesení a instalace sloupků, natažení dvou lanek). Slušný výkon, ale příště to stihneme ještě rychleji (jak praví klasik: bo není čas....).

 

Jaci dobře věděli, že jdou na novou pastvinu, vyhlíželi z valu Mělnického tvrziště, jak stavba ohrady pokračuje. Takže ve chvíli, kdy jsme se na tvrziště vrátili s ohlávkami, stáli pěkně nastoupení. S převedením nám pomohli manželé Ramikovi z Mělnice a jejich švédská návštěva. Jačí kluci se chovali naprosto vzorně, takže šlo o bleskovou akci.

Také jačí kluci vyrazili v dubnu na cestu. Ze zimoviště na Úrazovce (jak název napovídá, je to louka, kde dochází k častým zraněním traktoristů, někdy dost kuriozním) se jaci tentokrát vezli přepravníkem. Ne že bychom byli tak líní je odvést, ale obě dvě cesty na Mělnici vedou těsně kolem stád dobytka – jedno se toulá často mimo ohradník, druhé tvoří samí býci. Pravděpodobnost střetu s cizím dobytkem je tedy vysoká a nechceme zbytečně riskovat potíže.

Většina ovcí po jarním ostříhání nastoupila do kozabusu jedoucího do Pařezova – polovina musela počkat na další spoj, protože zájemkyň o cestování bylo mnoho a kozabus má omezenou kapacitu.

 

I na Pařezovském kopci jsme postavili ohradu ze sítí. Ovce byly nadšené z mladé šťavnaté trávy, kterou spásaly s takovou vervou a nadšením, že jsme museli ohradu každých pár dní stěhovat dál.

Letošní rychlý nástup jara znamenal i brzké povolání kozích a ovčích stád do práce. Ovce zahodily vlněné kabáty, kozy si zašly na manikúru a mohlo se vyrazit.

 

Jižní svah Štítarského kopce už v polovině dubna nabízel spoustu chutné pastvy, takže jsme vytáhli ohradníkové sítě a celý svah zasíťovali. Skály neskály, už v tom máme praxi. Přivezli jsme celou kozí bandu, která se okamžitě rozprchla po svahu a navěsila na trnkové keře. Taková dobrota! Následně jsme stádo na svahu posílili skupinkou ovcí (samé starší dámy) s jehňaty, chovným beranem a mladými beránky.

Na novinky v Jačím krámku a v ČSOP Libosváry se můžete nově podívat i  na Facebooku.