S přicházejícím podzimem nastupují ovce pravidelně do kozabusu a vyrážejí na rekreaci na Louku u Staré Huti. Stádo z Pařezovského kopce už na Huti netrpělivě vyhlíželi domorodci a mysleli si, že holky tentokrát asi nedorazí. Stěhování máme sice v malíčku, ovečky nastupují dobrovolně a rády do vozíku, ale přece jen s přibývajícím věkem se z nich stávají korpulentní dámy a kam se jich dříve vešlo patnáct, nacpeme teď s bídou deset a ještě protestují, že si pomačkají kudrny nebo pocuchají ofinu. Takže jsme se museli otočit dvakrát.

Na konci října vyrážíme na poslední kosení roku 2013 – jako tradičně je cílem Hvožďanská louka. Většina louky je zválená od stáda krav ze statku z Hvožďan, které sem pravidelně chodí odpočívat unavené důmyslnými útěky z ohrady. Přes letní vedra louka docela pěkně vyschla, takže se nám dobře seče a dobře hrabe. Trávu ze suchých částí nám vyvozí pan Němeček, mokré kusy čekají na Jožina a Frantu.

Od 1.12.2013 jsme pro naše zákazníky připravili zajímavou novinku. Při součtu vašich nákupů v Jačím krámku nad 15.000,- Kč dostanete jako dárek výlet pro pět osob moderním terénním povozem. Na vlastní oči se tak můžete přesvědčit, jak využíváme zisk z Jačího krámku.

 

Navštívíte Štítarský kopec s největším západočeským slovanským hradištěm, Mělnické tvrziště a Mělnické lesíky. Samozřejmě uvidíte i pasoucí se jaky, kozy a ovce. V závislosti na vegetační době i flóru a faunu, kterou jinde již běžně nespatříte. Zahrneme Vás množstvím informací i dobrodružných historek.

Po Staré Huti a anabázi na Černé Řece jsme vyrazili na Požáry. Čekal na nás malý palouček na okraji památky, kde se na jaře objevili prstnatce májové, a pak ještě dva hektary v zadní části. Už jsme tuto plochu kosili v letech 2010 a 2011, ale stačilo rok vynechat a na porostu nebylo poznat, že tu nějaký management nedávno proběhl.

 

Většina plochy byla značně podmáčená, zbytek tvořila smilková louka a naše oblíbené bulty. Franta si pár dní pěkně zasekal, načež jsme vyrazili oba nahrabovat. Počasí bylo luxusní, v batohu svačina, pěkně naplánováno, za kolik hodin to nahrabeme. Plochu jsme si rozdělili, abychom si nepřekáželi a nebrzdili se v rozletu. Tak si tak pěkně hrabu, tři řádky kolem dokola po obvodu hotové a najednou se nahrabovač přestane točit.

Cože to máme? No skunče! Nejstarší jačice nás potěšila úžasným jačím telátkem, které je zbarvené jako skunk. A protože nevíme, jestli je to Skunk nebo Skunková, je to zatím Skunče. Ale tipujeme podle hlavy býčka (holka by byla lepší).

 

Máma jačice je známá divoženka, jak má pod sebou tele, mění se z poměrně mírumilovného tvora v nebezpečnou dračici. Není radno, ani domácím, k teleti se v prvních dnech příliš přibližovat. Stará varuje třesením rohů jenom jednou, pokud to člověka neodradí, pak už rovnou útočí. No není to k vzteku?

Samozřejmě i v Mělnických lesících se letos vydatně páslo. Ovce a kozy si stěžovaly na způsob cestování. Jsou totiž rozmazlené a jít po svých už jim moc nevoní. Obzvlášť starší dámy předstírají, že jim nožičky už neslouží a opravdu bychom je měli naložit a ty dva kilometry do Mělnických lesíků pohodlně dovézt. I kámen by se nad nimi ustrnul. Ale jakmile naše důchodkyně vidí příležitost nás pozlobit a zdrhnout, to byste měli vidět, jak rychle zapomenou na nedostatek sil a metou si to tak, že jim mladé ovce nestačí.

Barevné listí a jelení říje – dva dobré důvody proč vyrazit na podzim na Veský mlýn či chcete-li na Pleš. Milovníci hub by do výčtu přidali košíky hříbků, my podivíni kosení trávy.

 

Nečekala na nás žádná velká plocha – jen 1,75 hektaru - kousek v cípu přírodní památky u hranic, trojúhelník přímo u zaniklého Veského mlýna a pak lahůdka v podobě „podmáčené“ louky mezi odvodňovacím kanálem a plochou kosenou loni. Pro pamětníky – jde o tu část, kde jsme v roce 2007 hledali trávu na zasněžených řádcích, kde Gábina bojovala o holý život či kde jsme koně převáděli po lině... Už si vzpomínáte?