Významný krajinný prvek Pařezovský kopec tvoří sušší lada s roztroušenými náletovými dřevinami – v minulosti využívané jako pastviny. Jedná se o lokalitu s výskytem vzácných a chráněných druhů rostlin (vstavač kukačka, vemeník dvojlistý, jehlice plazivá) a hmyzu (otakárek ovocný, svižník polní, potemník písečný, samotářské včely, nesytka česká, čmeláci).

V květnu naskákaly vybrané ovečky do nového ovcobusu/kozabusu/jakobusu (název se mění podle aktuálního obsahu vozidla) a jako dámy si odjely na Pařezovský kopec. Tam si pochutnávaly na spoustě šťavnaté trávy a ze všeho nejraději mlsaly květy zvonků broskvolistých. Zvonkům to ale zřejmě nijak nevadí, každý rok jich kvete víc a víc.

 

V druhé půlce června už to nebyla taková idylka. Díky horkému počasí tráva usychala, porost žloutnul, ovce pily jako duhy, vana věčně prázdná, skoro jsme nestíhali vozit vodu.

Na podzim jsme, na přání Blanky a Helči, svolali po dlouhé době nefalšovanou členskou brigádu. Mysleli jsme na to, že členové jsou po těch dlouhých měsících (a někteří i letech) brigádnické nečinnosti trochu ztrouchnivělí, připravili jsme práci fyzicky nenáročnou.

 

Přesekávali jsme nedopasky a dosekávali palouček s jedovatými náprstníky, ostatní členové měli hrabat, odtahat pár kupek trávy na plachtě na kompost a odnášet vyřezaná křovíčka.

V neděli 1. června se na Pařezovském kopci sešlo přes padesát dospělých a tlupa dětí, dorazili domorodci i přespolní. Botanik Jirka Sladký z AOPK ČR představoval ukazoval rostlinstvo Pařezovského kopce - přesněji řečeno, co na plochách po pastvě ovcí zbylo. Jako typický botanik se zastavil u každé nepatrné rostlinky a zaníceně o ní hovořil.

 

Entomolog Zbyněk Kejval z Muzea Chodska pilně lovil, sbíral a ukazoval charakteristické zástupce hmyzu.

Většina ovcí po jarním ostříhání nastoupila do kozabusu jedoucího do Pařezova – polovina musela počkat na další spoj, protože zájemkyň o cestování bylo mnoho a kozabus má omezenou kapacitu.

 

I na Pařezovském kopci jsme postavili ohradu ze sítí. Ovce byly nadšené z mladé šťavnaté trávy, kterou spásaly s takovou vervou a nadšením, že jsme museli ohradu každých pár dní stěhovat dál.

Ovečky a kozy se vrátily na Pařezovský kopec poněkud později, než jsme plánovali. Čekali jsme, až odkvetou vemeníky, zvonky, jehlice, úročníky a v horní části řimbaby. S čím jsme nepočítali, byla letní vedra, kdy spotřeba vody u zvířat stoupla trojnásobně a jak už bylo zmíněno dříve, nedělali jsme nic jiného, než rozváželi vodu (normální člověk má labradora či akvarijní rybičky, my stohlavé žíznivé stádo). Takže rozhodnutí odvézt ovce zpátky na Pařezov, až skončí extrémní vedra, bylo velmi rychle a jednomyslně schváleno, protože jezdit ještě k tomu všemu dvakrát denně s vodou na Pařezov, to bychom asi nestíhali…

Ovečky se třetí týden pasou na Pařezovském kopci. Protože na Domažlicku vydatně leje, nedá se vyjet po cestě na kopec, takže všechno všecičko vynášíme pěkně nahoru, až z toho máme ruce jako orangutan. Křoviňák, sítě, sloupky, ohradník, baterku, sůl, napajedlo, vodu… Ještěže ovce mají nožičky a nemusíme je přenášet! Taková vodou nasáklá Betynka a jejích sedmdesát kilo, to by byla chuťovka.

Ač to vypadá, že v Libosvárech chcíp pes, je to jen zdání. Jako vždy hektické léto přináší naprosté vyčerpání pastevců a nulový čas na psaní na web. Tak to snad trochu postupně napravíme, neboť se zdá, že přišlo období dešťů a každý pastevec rád zaleze...

 

Ovečkám končí první letošní šichta na Pařezovském kopci - rozumějte tím první přepasení celé lokality vyjma jedné parcely, kterou si vlastník nepřeje pást, nýbrž zalesnit, tudíž jsme nuceni vypustit trojúhelník u borovice a ponechat jej jeho osudu.

Ve středu 28.září jsme odvezli ovečky a kozy z Pařezovského kopce. Stádečko zde strávilo celých pět měsíců, během nichž jsme je stále stěhovali po kopci sem a tam, takže celý kopec holky (a kluci) přepásli třikrát!

 

Velkou pomocnicí, co se týče hladkého chodu pastvy, byla letos paní Jitka Milbauerová z Pařezova, která chodila kontrolovat ovečky a posílala SMS typu „všechno dobrý“ nebo „ovce ok, málo vody“, takže jsme ušetřili spoustu a spoustu cest do Pařezova. Děkujeme! Ale třeba i paní starostová hlásila rozbitou ohradu, takže letošních příznivců pastvy bylo víc, hned se lépe pase :-).

V pondělí jsme po čtvrté přesouvali ohradu na Pařezovském kopci za vydatné pomoci tří nedobrovolných brigádníků, kteří se tvářili dost kysele. Kozy a ovce měly naopak radost, že mohou opustit úplně vyholenou část, kde zbývaly pouze kvetoucí náprstníky a že se stěhují na největší díl pastviny. Nadšeně se pustily do krásně kvetoucích zvonků broskvolistých, cpaly se čičorkou, kručinkou, řimbabou, hadincem a baštily i trnky.