Jačí kluci Hermes, Hádes a Orfeus dorazili letos na tvrziště rovnou ze zimoviště na Úrazovce a byli v sedmém nebi. Valy, do kterých se dají tak báječně zarývat rohy, stromy, o něž se mohou pořádně podrbat, chutná pastva, chalupáři v sousedství, které mohou pozorovat, později zrající třešně, na nich si tak rádi pochutnávají. Věděli jste, že jaci plivou pecky?!

 

Jaci dorazili novým jakobusem – byla to zkušební premiéra – jestli se tam vůbec vejdou a jak se jim bude líbit nová forma přepravy.

Také jačí kluci vyrazili v dubnu na cestu. Ze zimoviště na Úrazovce (jak název napovídá, je to louka, kde dochází k častým zraněním traktoristů, někdy dost kuriozním) se jaci tentokrát vezli přepravníkem. Ne že bychom byli tak líní je odvést, ale obě dvě cesty na Mělnici vedou těsně kolem stád dobytka – jedno se toulá často mimo ohradník, druhé tvoří samí býci. Pravděpodobnost střetu s cizím dobytkem je tedy vysoká a nechceme zbytečně riskovat potíže.

Také jaci nelení. Hned, jak se objevila první tráva, postavili jsme ohradu na Mělnickém tvrzišti a s pomocí Sáry a Verči tam odvedli z Libosvár jačí kluky. Jaci si šli jako již tradičně trknout do oblíbeného místa ve vnitřním valu, pak se lehce popásli a zalehli na akropoli, kde jsme je pak vídali téměř každý den, jak se tam povalují a nepracují (tzn. nepasou se). Vožení vody obstarávají naši koníci – s 200 litrovou cisternou běhají s vodou z Libosvár na tvrziště. Běžná věc, koně to všechno znají, jaků se nebojí, zacouvají k vaně, napustíme vodu, obejdeme ohradu a zase jedeme domů. A přesto se odvoz vody na tvrziště změnil minulé pondělí v silně adrenalinovou akci!

Nečekaně se v Libosvárech objevila Lucka s Kyslíkem, takže jsme jich hned využili a postavili jsme na Mělnickém tvrzišti, kde nevídaně obrostla tráva, hlavně válečka, ohradu, a jak se zdá, sníh se zatím padat nechystá - to se musí využít!

 

Nepříjemným překvapením byly hromady odpadu ze zahrady, které přičinlivě navozili na tvrziště chalupáři ze sousedící zahrady. Poctivé tři káry – a jak jsme zjistili, když jsme to odklízeli, nejen stará tráva, keře apod, ale také stavební suť…

Mělnické tvrziště je letos podruhé parádně spasené, takže jsme v sobotu společně s Luckou a Kyslíkem přesunuli zvířata do lesíku v polích a rozebrali ohradu na tvrzišti. V neděli zde pak následovala akce vyřezání trnek a janovců.

 

Kyslík vyfasoval křovinořez s kotoučem a instrukce – má to novou spojku, tak opatrně a neřezej s tím nic silnějšího než jeden centimetr. Jakub odvrčel za val a my s Luckou jsme se chopily nůžek a uklízely janovce u vchodu.

V neděli ráno jsme spolu s Kyselinou postavili ohradu na Mělnickém tvrzišti. Vyrostla tu už spousta trávy a jačí kluci se na pastvině v Libosvárech nudili, tak jsme si řekli, že musíme využít Kyslíkova příjezdu a jaky odvést na tvrziště. Ohrada stála během chvilky. Pevné napínací kůly jsme totiž na podzim nechali stát, takže stačilo do mezer napíchat plastové sloupky a natáhnout dvojí lanko.

 

Pak jsme popadli ohlávky a šli pro jaky. Ti nám přišli hned naproti v očekávání nějakého dění. Kyslík prohlásil: „Ti zase nějak narostli!“

Jačí kluci pobyli dva dny po návratu z Pařezova zase jednou doma, protože jsme neměli na Mělnickém tvrzišti hotovou ohradu. Včera jsme se do ní zčerstva pustili a dnes za ranní mlhy a kuropění odvedli býky do džungle Mělnického tvrziště (…nechte tam ten porost letos trochu odpočinout…, pravil pan botanik, tak se i stalo…).

Pokud během svých toulek Domažlickem zavítáte do Mělnice, vydejte se od kostela, který si určitě půjdete prohlédnout, ještě kousek do kopce, kde se vpravo za vesnicí zvedá val Mělnického tvrziště. Určitě stojí za krátkou návštěvu. Pan Zdeněk Procházka v kapitole Panská sídla v krásné publikaci Český les (kolektiv autorů) uvádí: „V Mělnici, zapomenuté vísce nedaleko Hostouně, je zachováno jedno z nejstarších tvrzišť v jihozápadních Čechách….

Od roku 2001 se snažíme o oživení historicky a biologicky významné lokality zvané Mělnické tvrziště. V místech, kde ve 13. století stávala tvrz, spásaly mnoho let ovce druhově bohaté suché trávníky. Po ukončení pastvy všechno rychle zarůstalo náletovou zelení, příkop mezi valy posloužil jako ideálně ukrytá černá skládka.