Tak se mi zdá, že ta letošní parádní zima končí. Sice se pořád s holkami brodíme sněhem, ale když jsem nedávno zvedl hlavu od sena, kroužilo na nade mnou pět mladých orlů mořských. Ještě že už mám osm set kilo živé váhy a nemusím se bát, že by mě chtěli sezobnout! Kromě orlů jsou už k vidění i luňáci červení, špačkové, prostě jaro je za dveřmi.
Sněhu jsme si užili dosytnosti, obzvlášť Halina byla nadšená, že může řádit v závějích. Však taky hucul Sauk (když jsem byl mladší, tak jsem se ho bál!), když nám vozil vodu, zapadal v závějích tak, že chvílemi nebyl vidět, pak se mohutným skokem vyhrabal ven a tvářil se, jako by se nechumelilo.
