Tak se mi zdá, že ta letošní parádní zima končí. Sice se pořád s holkami brodíme sněhem, ale když jsem nedávno zvedl hlavu od sena, kroužilo na nade mnou pět mladých orlů mořských. Ještě že už mám osm set kilo živé váhy a nemusím se bát, že by mě chtěli sezobnout! Kromě orlů jsou už k vidění i luňáci červení, špačkové, prostě jaro je za dveřmi.
Sněhu jsme si užili dosytnosti, obzvlášť Halina byla nadšená, že může řádit v závějích. Však taky hucul Sauk (když jsem byl mladší, tak jsem se ho bál!), když nám vozil vodu, zapadal v závějích tak, že chvílemi nebyl vidět, pak se mohutným skokem vyhrabal ven a tvářil se, jako by se nechumelilo.
Občas sem na kopec zaslechnu ty malé přežvýkavce, kteří když vidí kýbl s ovsem, zapomínají na slušné vychování a svou radost vyjadřují hlasitým mečením a bečením, že se nestydí. A to jste slyšeli, že koza Božena má tři bílá kůzlátka? A ovce dohromady rovnou dvacku jehňátek? Bílých, černých i barevných. Příští týden se má oteplit, takže začne jarní stříhání ovcí.
Jinak jsem zahlídl stopy jarního úklidu a přípravu strojů na nadcházející sezónu. Největším oříškem prý bude sběrací vůz do bažin…no to bych chtěl vidět! Jo, a kácet na Štítarském kopci se ke konci března chystají a dočistit kus Mělnického lesíka, co nestihli na podzim. No, jen ať se snaží, já jdu zase na seno. Ota