Jak nás voda vypekla

Autor: Katka Groesslová <csop.libosvary(at)seznam.cz>, Téma: ČSOP Libosváry, Vydáno dne: 15. 01. 2011

Voda začíná stoupat Oteplení a rychlé tání zvedlo minulý pátek hladiny řek hlavně v západních Čechách, ani Radbuza nezůstala pozadu. Hlídali jsme řeku na dálku – sledovali jsme záznamy měření Povodí Vltavy v Tasnovicích pod mostem. Jak se tam objeví hodnota průtoku 8,9 m3, ve Štítarech se začíná vylévat řeka z břehů. A protože tam máme ohrady z dřevěných dílů, musíme je před rozlitím řeky složit, aby je plovoucí dřevo atd nevzalo s sebou. Uklidit ohradu preventivně nemůžeme, neb v ní jsou kozy.

V sobotu v půl jedné v noci to bylo ještě v pohodě, řeka tekla korytem, takže diskuze na místě – sundat nebo nesundat? Nakonec jsme díly nechali stát, uvodíme ráno, řeka téměř nestoupá. Ráno v devět byla zadní ohrada pod vodou, nestačily nám gumovky. Sjeli jsme do Tasnovic ke spřáteleným domorodcům, kteří zapůjčili prdelačky (vysoké holínky těsně pod zadek) a ohradu rozebrali. Akorát byl trošku problém najít pod vodou dráty, kterými byly díly svázané k sobě a ke kůlům. Přes den řeka zase vystoupala, tak jsme odpoledne složili přední ohradu. Po dvou dnech voda opadla a ohradu jsme zase zpátky postavili.

 

Ve čtvrtek začalo slušně pršet a tát i v Českém lese, odkud spoustu vody odvádí právě Radbuza. Čtvrtek byl dost rušný den a tak jsme se do Štítar dostali až v podvečer. Pozdě. Zadní ohrada byla do poloviny pod vodou, už to nešlo ani ve vysokých holínkách. No tak uvidíme. A viděli jsme – řeka se v noci zvedla až na 197 cm a průtok přes 30 m3 (v Tasnovicích). Ráno nebylo po zadní ohradě ani památky, kompletně zmizela pod vodou – necháme se překvapit, jestli odplavala a udělá radost nějakému chovateli dole po proudu, nebo stojí pod vodou. Přední ohrada byla hodně zaplavená, ale je o dost výš, takže bylo vidět horní latě – tzn. že stále stojí, kde má.

 

Večer bylo jasné, že polovina zadní ohrady nestojí. Ale v místech, kde byla, je hodně naplaveného dřeva, které se zasekalo mezi stromy, takže je možné, že díly úplně neuplavaly, ale jen lehly pod náporem vody a dřeva a najdeme je. Až voda opadne…zatím je na 153 cm, takže jak to je s ohradou se dozvíme, až řeka klesne ještě o půl metru.

 

A co na to kozy? No divily se, holky, divily, že louka, kde měly seno zmizela pod vodou, ale jinak je hučící pohroma nevyvedla z míru. Klidně ležely těsně vedle vody a přežvykovaly (Franta říkal – co se divíš, holky jsou u vody…). Když řeka stoupla, tak popolezly výš. Přes den se couraly po kopci a loupaly akáty a trnky (kozí postřik je třeba aplikovat mimo vegetační období). Akorát jsme si říkali, aby některá neuklouzla a nespadla do vody, ale Barča tvrdí, že koza není blbá, že si dá pozor…

 

A můžete si s námi zazpívat píseň Zimní tání (malá variace na písničku Honzy Nedvěda Jarní tání).

 

Zimní tání

 

1. Když zimní tání kozám cestu zkříží

 

a v jeskyni se voda objeví,

 

Božena jásá, jaro už se blíží,

 

Čertovi se to stejně nejeví.

 

R: Přišel čas dešťů, zima už se krátí,

 

voda se do Štítar valí ze všech stran,

 

rohatej Čert, Dáda, Líza se zas vrátí,

 

oživne svah, zimo, vrať se k nám.

 

2. Kdo ví, jak hučí řeka, když se valí,

 

spěchá složit ohradu radši včas,

 

jaro je lék, pro kozu, co se nudí,

 

pro ovce, co chtěj spásat kopec zas.

 

R: Přišel čas dešťů, zima už se krátí,

 

voda se valí do Štítar ze všech stran,

 

rohatej Čert, Dáda, Líza se zas vrátí,

 

oživne svah, zimo, vrať se k nám.

 

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo,

 

znovu ta země a sníh napadat,

 

bláto a deště stačí, až bude jaro,

 

kozy je půjdou všechny přivítat.

 

R:Přišel čas dešťů, zima už se krátí,

 

voda se valí do Štítar ze všech stran,

 

rohatej Čert, Dáda, Líza se zas vrátí,

 

oživne svah, zimo, vrať se k nám,

 

oživne svah, zimo, vrať se k nám.