Zpátky na Pařezovský kopec

Autor: Katka Groesslová <csop.libosvary(at)seznam.cz>, Téma: Pařezovský kopec, Vydáno dne: 05. 11. 2013

Ovečky na pláních Pařezovského kopce Ovečky a kozy se vrátily na Pařezovský kopec poněkud později, než jsme plánovali. Čekali jsme, až odkvetou vemeníky, zvonky, jehlice, úročníky a v horní části řimbaby. S čím jsme nepočítali, byla letní vedra, kdy spotřeba vody u zvířat stoupla trojnásobně a jak už bylo zmíněno dříve, nedělali jsme nic jiného, než rozváželi vodu (normální člověk má labradora či akvarijní rybičky, my stohlavé žíznivé stádo). Takže rozhodnutí odvézt ovce zpátky na Pařezov, až skončí extrémní vedra, bylo velmi rychle a jednomyslně schváleno, protože jezdit ještě k tomu všemu dvakrát denně s vodou na Pařezov, to bychom asi nestíhali…

Jenže horké dny trvaly dál a dál. Ovcím to nevadilo, ty si užívaly stínu stromů a luxusu západního svahu Štítarského kopce a na vyprahlý Pařezov se nehrnuly. Na Pařezovském kopci zatím schla tráva na stojato, na jaře spasené kusy byly naopak holé a vypálené sluncem, sem tam řiďoučká tráva. Akorát trnky prosperovaly.

 

Pak se konečně počasí umoudřilo a přišel čas třídění stáda a odjezdu vybraných ovcí a koz na pařezovskou step. Začali jsme pást kopec shora a postupně jsme přesouvali sítě dolů ke vsi. Ovce se prokousaly suchou trávou a s velkým nadšením přivítaly přesun na zelené kusy se spadanými hruškami. Na Pařezovském kopci mezitím rozkvetla spousta světlíku lékařského.

 

Ke spokojenosti nám ještě chybí pokosit a uklidit nedopasky. Už jsme na ně i vyrazili, jenže jsme nepočítali s tím, že po několika máchnutích křovinořezem vysekáme veliké vosí hnízdo… Ony se za chvíli uklidní, věřil Franta, když jsme zbaběle zahodili nářadí a z bezpečné vzdálenosti pozorovali živo kolem hnízda. Po hodině to začalo vypadat nadějně. Ale sotva jsme se pokusili připlížit pro nářadí, z několika poletujících vos bylo rázem několik stovek… Vyklidili jsme pole bez boje a čekáme, až přijde nějaký větší mráz a bojiště vyklidí naše vosí kamarádky.