Podzimní Pleš aneb jeleni a domácí štrůdl

Autor: Katka Groesslová <csop.libosvary(at)seznam.cz>, Téma: Veský mlýn, Vydáno dne: 07. 11. 2013

Na Pleši je krásněBarevné listí a jelení říje – dva dobré důvody proč vyrazit na podzim na Veský mlýn či chcete-li na Pleš. Milovníci hub by do výčtu přidali košíky hříbků, my podivíni kosení trávy.

 

Nečekala na nás žádná velká plocha – jen 1,75 hektaru - kousek v cípu přírodní památky u hranic, trojúhelník přímo u zaniklého Veského mlýna a pak lahůdka v podobě „podmáčené“ louky mezi odvodňovacím kanálem a plochou kosenou loni. Pro pamětníky – jde o tu část, kde jsme v roce 2007 hledali trávu na zasněžených řádcích, kde Gábina bojovala o holý život či kde jsme koně převáděli po lině... Už si vzpomínáte?

Zavzpomínat s námi můžete zde :-). Dorazili jsme s Frantou na místo rovnou v plné polní, protože jet napřed okouknout terén a situaci, to je cesta navíc a když to šlo pokosit jednou, půjde to zas... Auto jsme nechali v kravské ohradě (kolem provizorní ohradník, abychom nedopadli jako loni, kdy přátelské a zvědavé krávy naše vozidlo olízaly a pomačkaly) a šli si s mapkou rozvrhnout sekání, abychom se jeden druhému nepletli. Prošli jsme loňskou plochou a podezřele to tam čvachtalo pod nohama. Jak jsme později zjistili, v dolní části došlo z přehrazení potoka, rozlití vody kolem, zvýšení vodní hladiny kvůli sníženému odtoku z celého přiléhajícího území. V té letošní ploše bylo ještě hůř. Tráva rostla přímo z vodní hladiny, místy se to celé houpalo, k potoku jsem raději ani nešla. Jak to odsud dostaneme? Vypadalo to na staré dobré hrabičky a plachtu. Obojživelný Franta s úsměvem od ucha k uchu žbluňkal sem a tam a radoval se, že to je konečně pořádné sekání! Konečně nějaká výzva...

 

 

Tak jsme se pustili do kosení. Pohvizdující Franta sekal jako čert, ať se to s ním propadalo do močálu nebo ne. A samozřejmě s úsměvem, vždyť na Pleši je tak krásně! Já chvílemi nevěděla, jestli ještě seču nebo už plavu... Bláto na hlavě, v gumovkách, prostě všude. Na Pleši je fakt krásně. Po několika hodinách sekání už mi bylo všechno jedno, jestli se topím nebo ne, protože není důležité přežít, ale pokosit!

 

Kyslík v akciSvou troškou do mlýna přispěl i Kyslík, který se vracel z Německa ze služební cesty a nemohl odolat volání křovinořezu. Vyřádil se v bultech u státní hranice, udělal pár romantických fotek a byl zas v prachu. A že přijede na víkend uklízet trávu. O další zpestření programu se nám postarala prasklá zadní náprava na autě – samozřejmě k poruše došlo potmě při výjezdu z pastviny na cestu, takže cesta do Libosvár byla krušná a dlouhá.

 

Dosekali jsme, pohrabali jsme a vrhli se na úklid. Jak slíbil, přijel i Kyslík. Takže nás bylo v sobotu s dětmi pět a vyváželi jsme trávu až do soumraku. Ruční nakládání, šlapání a odvážení – pořád dokola. Bebe měla nízké gumovky, proto byla jmenována vrchní řidičkou a s očima navrch hlavy projížděla houpající se mokřiny a občas volala o pomoc, protože myslela, že se propadne i s nákladem do bažiny. Hynek sešlapoval na voze s vehemencí sobě vlastní, takže byl celý mokrý a zablácený, ale tomu už se nikdo nepodivoval. My dospělí jsme nakládali a pohrabovali. Za odměnu jsme viděli pak večer veliké stádo jelenů. V neděli jsme vyrazili uklízet zas (ale už bez Kyseliny, ten vzal ráno roha). Ručně jsme nakládali a uklízeli nejmokřejší části, zbytek zvládl opět náš plechový kamarád Jožin z bažin. Maká a nereptá, prostě neocenitelný pomocník.

 

Za pilnou práci jsme se na závěr odměnili vynikající kávičkou (děti zmrzlinovým pohárem) a domácím štrůdlem v hospůdce na Pleši, kde se nám jako vždy dostalo (ač jsme byli všichni špinaví a zablácení) vlídného přijetí.