Co jsme ještě stihli v roce 2012?

Gauner s tatínkem Kosení v NPP Na Požárech nebylo loni samozřejmě naší poslední akcí. Ale jak postupem sezóny přechází chronická únava sekáčů, hrabáčů, odklízečů trávy a pastevců v chronické vyčerpání, nenašel se nikdo, kdo by vyškrábl zbytky síly a chuti do práce a místo zaslouženého pětihodinového spánku doplnil na web zprávy o našich, doufejme bohulibých, aktivitách. V zimě to doženeme… Nějaká světlá chvilka mezi ranním a večerním zimním krmením se sice vyskytla, ale přesto zbývá pro úplnost dopsat pár vět.

Kosení na Veském mlýně Z Požárů jsme se plynule přesunuli na Pleš – či na Veský mlýn. Čekalo nás tu 3,7 hektarů kosení ve slušně podmáčeném terénu. Nejmokřejší částí bylo půl hektaru plochy s rosnatkami, kde jsme málem přišli o brigádnici Verču. Jako správný zelenáč nevěřila, že instruktáž „Jak se pohybovat v bažině“ má své opodstatnění, takže se s vervou vrhla do hrabání a po pěti minutách práce se ozval teninký hlásek „Poooomoooc“. Naše statečná osmiletá dcera zkušeně vytáhla Verču uvězněnou po pás v bažině a hned ji pokárala: „Maminka ti říkala, že máš opatrně došlapovat! A když vidíš místo, kde roste tahle kytka, tak tam nemáš šlapat vůbec!“ Plochu jsme tedy komplet pokosili, pohrabali (větší část i dvakrát, protože přišel pořádný vítr a většinou nahrabaných řádků rozfoukal po okolí) a pak následovalo uklízení trávy. Protože právě probíhala jelení říje, občas s námi na louce laškovali jeleni, jeden byl až nepříjemně zvědavý. Když byla konečně poslední hromádka trávy z louky pryč, čekalo nás kácení a odklízení náletových dřevin. Velká (3,2 ha) plocha se měla jen „prosvětlit“, což si Franta s horlivostí sobě vlastní vyložil po svém a kácel a kácel a kácel… Na ploše s rosnatkami měly zmizet vrby, které stínily a zarůstaly rosnatkové plantáže. Tak jsme to pro jistotu vzali také pěkně „z gruntu“. Až když už nebylo kam pořezanou hmotu ukládat, byl vrchní dřevorubec spokojen.

 

 

Úklid trávyKosení na Hvožďanské louce – část druhá Podzimní kosení na Hvožďanské louce bylo jako tradičně závěrečnou třešničkou na dortu. Pokochali jsme se posledními kvetoucími hořci, ve dvou členech jsme s úsměvem posekali, pohrabali a pak odváželi trávu, až se z nás kouřilo. Práce jsme dokončovali s čelovkami, protože dny se krátily a než se člověk nadál, hledal potmě trávu i nářadí.

 

A jak jsme pásli? Kozy, ovce a jaci spásali společně Štítarský kopec – ale tatam byla poklidná atmosféra předchozích let, kdy všichni odpočívali pohromadě pod oblíbeným stromem. Ovcím a kozám totiž nedala pokoj jačí telata. Sněženka s Gaunerem si hráli na ovčácké psy – jak narazili na stádo ovcí, ocasy nahoru a tradá ovečky rozprášit! To vám byla zábava! Jačíci s vyplazenými jazyky zapomněli na všechno kolem a honili ovce se záviděníhodnou vytrvalostí. Ostatní jaci se stoickým klidem přežvykovali a čekali, až se mládí vydovádí a vrátí zpátky. Ovce pak zjistily, že když se rozdělí a pak rychle hupsnou do hustých trnek, jaci ztratí zájem. Zato kozy si to užívaly. S mečením prchaly před jaky a jakmile je jačíci přestali honit, udělaly otočku a běžely za nimi provokovat. Hrozná banda! Ovce jsme vždycky přehnali na svah, aby si odpočinuly, ale kozám se nudný život na skalách nepozdával, raději byly ve středu dění a užívaly si divoké honičky po kopci.

 

Kozí bandaNa Pařezovský kopec se ovce a kozy vrátily a celý kopec znovu spásly. Mělnické tvrziště i Mělnické lesíky se povedlo přepást několikrát. Vystřídali se tu jaci i ovce. Vyzkoušeli jsme zde nové ohradníkové sítě a byli nadšení z jejich snadné stavby (to jsme ovšem netušili, jak rychle se začnou rozpadat).

 

Ovce strávily na Louce u Staré Huti celičký podzim. Přece jen, než ji celou obešly a překousaly, chvíli to trvalo. Zastihl je tam i první sníh. Zatímco v Libosvárech poprašek, ve Vranovském sedle regulární závěje a ledovka na silnici a na Staré Huti dvacet centimetrů sněhu. Ovce se tvářily, jako by se nechumelilo. Vyhrabávaly trávu, labužnicky vybíraly chutná sousta a nabízeným senem s nakrčenými nosy opovrhly… Asi dobře věděly, že sníh za chvíli roztaje a ony si budou dál užívat slunečného podzimu.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 02. 06. 2013 | 1481 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS