Kosení na Veském mlýně 2014

Sekáč KvítekNa sekání na Veském mlýně se vždycky těšíme – samozřejmě zejména kvůli skvělé hospodě na Pleši, která nás každý rok zachraňuje od smrti hladem. Malí pomocníci se také vždy napřed ptají, jestli je hospoda otevřená a pak až kolik a kde budeme kosit.

 

A protože se jako tradičně ozvali Kvítek s Martinou toužící po brigádnickém vyžití, nechali jsme se ukecat a akci Pleš jsme třetí zářijový víkend pojali jako brigádu. Chtěli jsme mít před akcí posekáno, aby se jen hrabalo a uklízelo, ale počasí nám nepřálo, pršelo a pršelo.

Hrabu, hrabeš, hrabeme...Nedalo se ale nic dělat, vypadajíce jako dva vodníci jsme pokosili asi polovinu s tím, že zbytek ještě stihneme v pátek před brigádou. Vypadalo to nadějně, předpověď sice hrozila silnými bouřkami, ale ty se Pleši naštěstí vyhýbaly. Franta se rozhodl napřed pokosit a shrabat loučku u zaniklého Veského mlýna, pak se přesunout do zadní části a tam kosit a zároveň čekat na brigádníky, kteří nahlásili páteční příjezd.

 

Všechno šlo podle plánu, když tu se u Veského mlýna objevil nerudný pan myslivec, který se chystal na posed. Po krátké přátelské výměně názorů na plašení jelenů pán prohlásil, že přijede jindy a jestli nevadí, že autem blokuje příjezdovou cestu. Franta vysvětlil, že bude přejíždět tak za hodinu a pán, že to už bude pryč, že pojede na posed na Václava.

 

Všichni hrabali :-)Tím se zdála být kapitola myslivec uzavřená. Ovšem jen do chvíli přejezdu (šest hodin večer). V cestě kousek u hospody stálo auto. Takže rychle do hospody zjistit, jestli ten mozek, který tam zaparkoval, nesedí uvnitř. V hospodě bylo plno známých tváří, ale hledaný řidič nikoliv. Časové plány se začínaly bortit. Následoval pokus objet auto cestou necestou mezi stromy. Auto se podařilo dostat ven, ale naloženou káru se přetáhnout nepovedlo, byly tam moc velké díry a kára by sejmula zaparkované auto..... Kdepak asi bloudí naši brigádníci?

 

Nezbývalo než čekat a doufat. Příjemný pokec s Pohádkovým dědkem (pan Hofmeister) a Olinou kazilo pomyšlení na to, že všechny plány jsou v háji. Není posekáno, brigádníci neznámo kde (na Pleši a v širokém dalekém okolí není signál), přípravy na další den proběhnou v noci, spánek se odkládá na neurčito. Bylo to dlouhé čekání. Po desáté hodině hlásí hospodský, že ten dotyčný v cestě parkující asi odjíždí. A skutečně. Objel naše auto, které mu Franta postavil do cesty, a chystal se po anglicku vytratit. Nestihl to. Jaké bylo Frantovo překvapení, když se stáhlo okénko a uvnitř seděl onen přátelský pan myslivec z Veského mlýna. To, co si vyslechl, si asi za rámeček nedal (to o zelených mozcích byl jen začátek). Pán nakonec vykoktal omluvu a byl pozván na brigádu, aby svou prací aspoň částečně nahradil páteční ztrátu (nepřišel, zbabělec).

 

Spousta hromádek V sobotu jsme se s mírným zpožděním sešli na Pleši s pěticí brigádníků, kteří se nakonec našli, zorientovali a chtěli pracovat. Takže za chvíli vrčely křovinořezy, kmitaly se hrábě, odklízela se tráva. Ze začátku to moc nešlo, jak už to bývá, tak když se to s...., tak se to s.... Počasí bylo všelijaké, déšť na spadnutí, předpověď hodně špatná. Po obědě se všechno ale tak nějak rozjelo a začalo to frčet. Občas nás skropila pořádná dešťová přeháňka, ale skutečný slejvák přišel až poté, co jsme se hromadně přesunuli do hospody na večeři. Těšili jsme se na slíbenou svíčkovou, ale zbyly jen dvě porce, které vyhrály děti. Ale pizza či pstruh z kamenné pece taky nebyly k zahození. Dorazil i Pohádkový dědek, takže brigádníci fascinovaně poslouchali jeho zajímavá vyprávění a zapomněli na mokré boty.

 

Uklizeno...Druhý den jsme pokračovali v práci – Kvítek a spol zůstali a pracovali dál s námi. Kolem jedné jsme dali oběd a brigádníci vyrazili k domovu – někteří na kole, ti moudřejší autem. My jsme makali do čtvrté hodiny, kdy začalo pršet s takovou intenzitou, že jsme rádi utekli do hospody na svíčkovou a řízek.

 

Další dva dny lilo a lilo, takže jsme se na Pleš vrátili až ve středu. V jediné přístupové cestě bylo zaparkované auto.....

 

Podařilo se nám doklidit zbytek trávy, posbírat všechno nářadí a dokonce neplánovaně najít vloni schovanou a následně zapomenutou kosu – sice kapku rezavou, ale celou. Docela jsme si oddechli, že to pro tentokrát máme konečně a sebou.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 30. 07. 2015 | 424 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS