Krátké zprávy aneb co nového

Jehňátka Jehňátka, kůzlátka
S blížícím se jarem se nám pěkně rozrůstá stádečko. Kůzlátka zatím byla pouze dvě, dvojčata – jedno celé bílé a druhé celé černé, ostatní kozí mámy ještě čekají – asi na lepší počasí. Zato jehňátek už je dvanáct – z toho jedny dvojčata (Jelen) a jedny trojčata (Romanovka). Nejmenší z trojčat přikrmujeme z lahve, aby mělo šanci dohnat sourozence. Dalších deset oveček jehňátka mít teprve bude.

Jehňátka

Kozy odjely domů
Sníh slezl, kozy opustily seno a jeskyni a v čele s Čertem se chodily nadšeně popásat na kopec. Jenomže Čert je starý vykuk a hned využil příležitosti a ukázal holkám, jak se utíká z vězení (či z ohrady). Bály se kozy ohradníku, bály, ale čert Čert se za plotem blaženě popásal „na lepším“ a vyzývavě na ně pomekával. Nakonec za ním postupně prolezly všechny a nadšeně se válely po louce spřáteleného zemědělce. Jejich radost ale neměla dlouhého trvání, protože jsme akorát přijeli na kontrolu a uprchlíky přistihli při činu. Takže šup zpátky do ohrady, novou baterku a zapnout ohradník na plné pecky. Celá den byl pokoj. Druhý den ráno přijíždíme nečekaně brzy a vidíme, jak Čert právě vylézá ven – proud neproud – a za ním nesměle mladé kozy. Tak to by nešlo! Bleskově jsme postavili ohrádku a na prázdné pytle od kukuřice nalákali důvěřivé kozy dovnitř. Čtyři se protáhly, než jsme stačili zavřít.. Tak jsme zajeli pro kozabus a pro oves a postupně jsme nalákali a lapili bílého kozla, Dádu a bílou rohatou. Zbývala mladá bílá, známá útěkářka. Přihnali jsme ovce a nakonec jsme ji obelstili ovsem a byla naše. Během chvilky bylo naloženo a jelo se domů. Lidi se za námi soucitně ohlíželi, tolik kozího dopuštění v jedné káře se často nevidí.

 

 

Vyřezali jsme cesty
Jak už tady padlo, spousty mokrého sněhu lámaly v zimě nejen stromy, ale také trnky. Cesty na Štítarském kopci a kolem Libosvár, kudy vozíme zvířatům vodu a seno, byly neprůchodné, a protože je potřebujeme, museli jsme se do jejich zprovoznění pustit sami. Franta to vzal zeširoka, preventivně. Pořezané větve se zapřáhly za Kubotu a odtáhly mimo cestu. Takže koníci z Libosvár už zase běhají denně bez překážek a objížděk s vodou na Štítarský kopec a na kopec ke kravám.

 

Co se chystá dál?
Kácení akátů a třešní na Štítarském kopci, vyřezání zbytku nespasených trnek na jižním svahu, likvidace vysokých akátových pařezů (možná si vzpomenete, jak jsme nechávali metrové pařezy, protože jsme slyšeli, že pak už akát neobroste – osvědčilo se to pouze u stromů s velkým průměrem, slabší pařezy vesele obrůstaly) a taky bychom měli vyřezat znovu prostor kolem ohradníku. Zatím jsme ostříhali to, co přímo padalo do ohradníku, ale z loňska vyřezaný třímetrový pruh v prostoru drátů už je jen vzpomínkou – všude jsou rozlámané a vyvalené trnky. Moc se nám do toho nechce, protože pořezané trnky není kam ukládat a bude nutné je ručně tahat hodně daleko… Také jsme měl i plánu vyřezávat trnky v Mělnickém lesíku, ale to zřejmě letos v zimě už nestihneme.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 16. 02. 2011 | 2041 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS