Srpen na Požárech

Porost před kosenímProtože Národní přírodní památka Na Požárech je od Libosvár vzdálená hodinu jízdy autem, bývá podzimní kosení občas dost adrenalinové. Dny se krátí a když musíte ráno objet zvířectvo, potom naložit vercajk, dojet na louku, večer totéž v opačném sledu, tolik času, kolik byste si představovali na samotnou práci na louce, už nezbývá. Do toho nějaký ten déšť, kdy se dělat nedá, a práce se protahují, plány hatí a makáči se začínají obávat prvního sněhu.

 

Tak to nás letos nečeká, protože jsme na Požáry vyrazili ve složení dva sekáči, jeden hrabáč a jeden malý lehce otrávený otrok už v polovině srpna. A bylo to vynikající - dlouhé dny a příjemné teploty, to se dělá samo.

Čekalo nás přes 3,5 hektaru ve čtyřech částech. Menší orchidejová loučka, dvě velké lehce podmáčené plochy a jako bonus jsme letos prvně kosili loučku u cesty, kde roste prha arnika, rosnatky a všivce.

 

Posekáno a pohrabánoPlochy, které jsme dříve už kosili a sami vyřezávali, se kosili a hrabali jedna báseň. Ovšem ta arniková louka, to byl očistec. Před lety zde proběhlo vyřezání náletů, chvályhodná věc, ale ve vysoké trávě se skrývaly dvaceti až třiceticentimetrové pařezy, takže sekáč věčně někde visel zaseknut do pařezu. A ten slovník! Raději dvakrát sekat všechny ostatní plochy než jednou tuhle loučku! Byl to zkrátka očistec, který našeho vrchního sekáče vyřadil na dva dny z boje, neboť byl úplně vyřízený. Hrabání už nebylo tak hrozné, protože většina pařezů byla vidět, ale taky toho bylo dost.

 

Rozhledna na HavranuSamozřejmě práce na Požárech se neobejdou bez řady poruch (čím dál od základny, tím víc se to zákonitě sype). Jednou jsme se vraceli, protože sekáčovi se rozpadl stroj, jednou jsme opravovali nahrabovač, ale podařilo se to na místě, díky tomu, že s sebou vozíme polovinu železářství a všechno nářadí, které pobereme. Jednou nám spadl traktor z vozíku, protože se rozlomily nájezdy (přežil traktor i obsluha). A nakonec během úklidu vážně onemocněl Jožin a museli jsme se pokorně vrátit k hrabičkám a vidlím a nakládali jsme, až se z nás kouřilo.

 

Na závěr jsme vyřezali pruh náletových dřevin u cesty a za odměnu pak všichni brigádníci vyrazili na kolech na rozhlednu Havran (koho neodrovnalo sekání a úklid, toho dodělal kopec na Havrana). Pokud jste tam ještě nebyli, určitě vyrazte, stojí to za to.

 

PS: Letošní rok byl asi rokem uprchlých krav, protože i přes louky na Požárech přešlo (asi ne jednou) pořádné stádo.


| Autor: Katka Groesslová | Vydáno dne 12. 09. 2014 | 702 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

tyto stránky vznikly úpravou redakčního systému phpRS